Gaussova metoda spočívá v provedení takových úprav matice, které nemění hodnotu determinantu, ale zjednoduší výpočet jeho hodnoty. Cílem prováděných úprav je získat trojúhelníkovou matici A (tedy pro i > j je aij = 0), neboť pro tu platí
det A = a11⋅a22 … ann,tzn. determinant trojúhelníkové matice je roven součinu prvků na hlavní diagonále matice.
Při úpravách matice pro výpočet determinantu postupujeme podle těchto pravidel:
Opakovaným použitím uvedených pravidel převedeme matici na matici trojúhelníkovou a pro tu poté snadno spočteme determinant.
Nechť A = aij je čtvercová matice.
Pokud A je matice 1×1, je
det A = a11
Determinant matice prvního řádu je tedy roven hodnotě jediného prvku této matice.
Pokud A je matice 2×2, je
det A = a11⋅a22 - a21⋅a12
Pro matici A typu 3×3 je vzorec složitější:
det A = a11⋅a22⋅a33 + a13⋅a21⋅a32 + a12⋅a23⋅a31 - a13⋅a22⋅a31 - a11⋅a23⋅a32 - a12⋅a21⋅a33
Stručně slovy se jedná o součet násobků vždy tří prvků a to z hlavní diagonály + dvou prvků přilehlých hlavní diagonále ⋅ prvek v protiléhlém rohu + dalších dvou prvků přilehlých hlavní diagonále z druhé strany ⋅ prvek v protilehlém rohu - (totéž jako první část jen se vše odvíjí od vedlejší diagonály).
Mnemotechnická pomůcka sloužící k zapamatování postupu výpočtu determinantu třetího řádu se nazývá Sarrusovo pravidlo.
Pomocí této metody můžeme rozvinout determinant podle řádku či podle sloupce, což je pro relativně malé matice celkem efektivní metoda. Například podle řádku i
det A = ∑j=1n aij⋅Cij
kde Cij jsou kofaktory, tedy Cij je (-1)i+j krát determinant matice, která vznikne z A odstraněním i-tého řádku a j-tého sloupce. Takováto matice se nazývá submatice a determinant k ní příslušný subdeterminant. Ze vzorce je zřejmé, že je nejvhodnější využívat k rozvinutí řádek nebo sloupec, který obsahuje hodně 0.
Nebo také zjednodušeně det A = (-1)i+j⋅det Ai,j, kde det Ai,j obsahuje všechny prvky původní matice bez řádku a sloupce, v níž byl původně odebraný prvek.